Odvlhčování objektů

se vytváří zaváděním vhodných těsnicích látek do připravených vrtů, z nichž pak infúzí (obrázek 4) nebo tlakovou injektáží (obrázek 5) pronikají do okolního zdiva, jehož póry a kapiláry zaplňují a vytváří tak horizontální izolaci proti zemní vlhkosti. Obecně se zde hovoří o chemické metodě, i když se používají nejen chemické prostředky, ale i asfaltové emulze a taveniny parafínu.

Úspěšnost uplatnění chemických metod je odvislá od několika základních předpokladů, jako

• dostatečná soudržnost zdiva pro vrtání příklepovými nástroji
• materiálová skladba zdiva, umožňující pronikání izolačních látek
• dostatečný stupeň homogenity zdiva atd.

Poměrně nízká účinnost difúzních způsobů vedla k rozšíření chemických clon injektáží, avšak životnost těchto izolací nedosahuje původní očekávání. Nic na tom nemění ani snaha před plněním izolační látkou vytěsnit vodu z kapilárního systému zdiva předehřevem, naopak dochází při tom k dalšímu napětí a rozrušování zdiva. A těsnicí kapalina a pak odchází cestou nejmenšího odporu bez využití.
Variantou zjednodušeného plnění připravených otvorů je uplatnění těsnicích látek v tuhém stavu (pasty), případně v podchlazení.